Kabinet pro standardizaci ...top-normy.cz Logo Sdružení Českých Spotřebitelů

1.4 Jak se normy vypracovávají

Národní normalizační orgán (NNO) nebo jedna z členských organizací nejprve stanoví potřebu trhu na normu.

Na příklad potřebou by mohl být požadavek vlády používat normu jako technický předpis k podpoře ochrany spotřebitele, nebo by to mohl být požadavek od průmyslové skupiny na řešení problémů vzájemné funkční propojitelnosti.

  • Na národní úrovni národní normalizační orgán může vypracovat novou národní normu za použití národní technické komise, která reprezentuje zainteresované strany (včetně na příklad spotřebitelských zájmů).
  • Poznámka: různé národní normalizační orgány mají rozdílné procesy pro zapojení zainteresovaných stran
  • Národní normalizační orgán může zavést národní normu z jiného národního normalizačního orgánu po předchozí dohodě s tímto jiným normalizačním orgánem a po zaplacení poplatků za copyright a dalších komerčních vyrovnání.
  • Národní normalizační orgán může zavést již existující mezinárodní normu jako národní normu
  • Národní normalizační orgán může předložit návrh na nový úkol pro novou mezinárodní normu:
  • Ústřednímu sekretariátu ISO k dalšímu vývoji, jestliže je členem ISO
  • Ústřední kanceláři IEC, jestliže je členem IEC

V některých případech může národní normalizační orgán nabídnout národní nebo regionální normu jako základ mezinárodní normy (“fast track procedure”- „zrychlený postup“) nebo jako vzor textu připojený k návrhu na nový pracovní úkol.

V ISO návrh na mezinárodní normu může rovněž vzniknout od jiných zdrojů jako politických a řídících orgánů ISO, generálního sekretáře ISO, technické komise nebo spolupracující organizace.

Návrhy na nový úkol musí splňovat určitá kritéria pro přijetí, před tím než postoupí do další etapy vývoje.

Když je tvorba mezinárodní normy schválena:

  • Experti pro danou záležitost vypracovávají návrh normy v prostředí pracovní skupiny,
  • Národní delegace expertů z „mateřské“ technické komise nebo subkomise se sejdou, aby projednávaly a probíraly návrh normy, až dosáhnou konsensu. Zástupci spolupracujících organizací mohou být rovněž zapojeni, ale ti jsou mimo národní delegace.
  • Tento návrh normy je pak rozeslán jako návrh mezinárodní normy (DIS) členům ISO k připomínkám a hlasování. Mnoho členů ISO má postupy veřejného průzkumu pro informování o návrzích norem a jejich zpřístupnění k připomínkám zainteresovaných stran a široké veřejnosti v jejich zemi. Členové ISO prověří jakoukoliv zpětnou vazbu, kterou obdrží, při formulování národních stanovisek k návrhu normy.
  • Jestliže nejméně dvě třetiny členů ISO hlasují kladně a ne více než čtvrtina je proti, pak dokument s dohodnutými modifikacemi je rozeslán členům ISO jako konečný návrh mezinárodní normy (Final Draft International Standard - FDIS).
  • Jestliže konečné hlasování je pozitivní, pak dokument je uveřejněn jako mezinárodní norma.

Průměrná doba tvorby mezinárodní normy je přibližně tři roky. Práce se provádí ve vzrůstající míře elektronicky, aby se zrychlila doba tvorby a uchovaly zdroje.

ISO rovněž připravuje jiné druhy dokumentů („dohody ISO“), které zahrnují menší počet konzultačních etap (proto nižší stupeň konsensu), ale jsou rychleji dostupné pro trh.