Kabinet pro standardizaci ...top-normy.cz Logo Sdružení Českých Spotřebitelů

1.2 Národní, regionální a mezinárodní normy a jak souvisejí s regulatorními režimy

Národní, regionální a mezinárodní normy

První věcí, kterou si uvědomíme, je, že normy začínají na úrovni země. Většina zemí má své vlastní normalizační orgány a většina z nich je členy ISO a bude mít všechny z následujících rolí:

  • uveřejňují a mohou psát své vlastní mezinárodní normy
  • zastupují svou zemi v regionálních a mezinárodních fórech pro tvorbu norem
  • mají referenční knihovnu národních, regionálních a mezinárodních norem
  • prodávají kopie norem

Některé rovněž nabízejí služby posuzování shody jako akreditaci, certifikaci nebo jiné komerční činnosti

Národní normalizační orgány se rovněž mohou seskupovat, aby vypracovávaly regionální normy. Na příklad národní normalizační orgány v Evropě jsou rovněž členy Evropského výboru pro normalizaci (CEN) a rovněž členy ISO. Spolu se sesterskými organizacemi CENELEC a ETSI má CEN zvláštní úlohu vypracovávat evropské normy, které mohou podporovat zákony Evropské unie (známé jako „Směrnice) nebo širší evropskou veřejnou politiku. Existují rovněž další regionální normalizační skupiny jako pro Ameriky (COPANT) nebo pro asijsko-pacifickou oblast (PASC).

Používání norem může být dobrovolné nebo na normy může být odkaz v předpisu (jímž se jejich použití stává povinným). Všimněte si však, že i když se normy v Evropě používají k podpoře celo-evropské legislativy (podle „Nového přístupu“) jejich používání dosud zůstává dobrovolné.

 viz www.newapproach.org

Podle pravidel Světové obchodní organizace (WTO) jsou vlády žádány, aby, pokud možno, své národní předpisy založily na normách vypracovaných organizacemi jako ISO a IEC.

 rovněž viz 1.3

Částečně z důvodů těchto pravidel a rovněž pro všeobecnou globalizaci obchodu národní a regionální normalizační orgány tam, kde je to možné, buď přejímají, nebo jinak používají mezinárodní normy.

Jak normy souvisejí s regulatorními režimy

Důležité rozlišení mezi normami a legislativou je, že normy jsou dobrovolné, zatímco legislativa je závazná. Jestliže regulatorní orgány se rozhodnou použít mezinárodní normy jako základ pro legislativu, pouze potom se mezinárodní normy stávají závazné, a pak pouze v jurisdikci pokryté legislativou. Regulatorní orgány se samy rozhodou, zda použijí mezinárodní normy k podpoře svých technických předpisů.

Jakmile se toto stane, existují různé způsoby umístění do právního textu:

  • Přímé odkazy na specifická vydání dané normy (přímý datovaný odkaz)
  • Příklad: Kontejner na nebezpečný odpadní materiál musí vyhovovat ISO XXX:2003 NÁZEV
  • Přímé odkazy na normu bez specifikování vydání (nedatovaný přímý odkaz)
  • Příklad: Kontejner na nebezpečný odpadní materiál musí vyhovovat poslednímu vydání ISO XXX NÁZEV
  • Nepřímé odkazy na použití normy, jako úřední seznam norem, který je aktualizován a veřejně přístupný
  • Příklad: Tam, kde výrobek splňuje příslušnou normu ISO nebo IEC, jejíž číslo bylo uveřejněno v (úŘEDNÍM SEZNAMU), předpokládají příslušné orgány shodu s požadavky tohoto zákona.

Další podrobnosti a příklady viz informační publikace „Používání a uvádění odkazů na normy ISO a IEC pro technické předpisy“ v oddíle Zdroje